Challenges
Datasets
Workspaces
Papers
Discussions
Leaderboard
Log inSign up
Challenges
Datasets
Workspaces
Papers
Discussions
Leaderboard
Blog
Job Board
Q3AS

© 2026 Aqora Quantum S.A.S.

TermsPrivacyLegal Notice

QIFF II – Koherenční pole jako zdroj kvantové dynamiky

Michal Baloun

Published Apr 12, 2026• 0 citations
Publisher

Abstract

QIFF II rozšiřuje rámec Quantum Information Field Framework zavedením koherence jako základní dynamické veličiny určující vznik a stabilitu fyzikálních struktur. Zatímco standardní kvantová mechanika poskytuje vysoce přesný formální aparát, její klíčové prvky — amplituda, fáze a pravděpodobnost — jsou obvykle zaváděny axiomaticky bez vylepšeného dynamického vysvětlení. V této je koherence definována jako míra rovnováhy mezi návratností (rekurencí) a prací disperzí v dynamických systémech, což vede k existenci kritického prahu oddělujícího stabilní a nestabilní konfiguraci. Je ukázáno, že stabilní struktura vyžaduje nutně rekurentní dynamiku, která přirozeně vede ke vzniku cyklické organizace, lokální invertibility a grupové struktury. Z těchto vlastností se následně objevuje fáze jako reprezentace pozice v rámci rekurentní dynamiky a komplexní amplitudy jako kombinovaný popis koherence a fáze. V tomto rámci je interference reinterpretována jako důsledek kompatibility více rekurentních struktur, zatímco pravděpodobnost odpovídá míře dynamické stability. Schrödingerova rovnice je odvozena jako efektivní popis evoluce fáze ve stabilních režimech, nikoli jako základní postulát. Teorie dále identifikuje částice jako lokální maxima koherence a interpretuje interakce jako změny v poli koherence. Tím vzniká jednotný obraz reality, ve kterém je fyzikální realita chápána jako výběr dynamických stabilních konfigurací. Rámec zároveň formuluje testovatelnou predikci ve formě malých, avšak systematických odchylek od standardních interferenčních obrazců, což otevírá experimentální cestu k ověření.

DOI
10.5281/zenodo.19542492

Related papers

QIFF I — Relační struktura reality a variační princip

Michal Baloun

Tato práce představuje rámec QIFF (Quantum Information Field Framework), ve kterém fyzikální realita není primárně založena na objektech, polích ani předem daném prostor-času, ale na fundamentální relační struktuře tvořené primárními vazbami a jejich kompozicí. Z této ontologické vrstvy, formálně popsané jako monoid vazeb, emergují stabilní komponenty interpretovatelné jako částice, objekty, prostorové vztahy, časové uspořádání a fyzikální zákony. V tomto rámci čas nevystupuje jako fundamentální veličina, ale jako interní orientace transformačních procesů v rámci koherentních struktur, zatímco prostor je chápán jako efektivní aproximace strukturální vzdálenosti a lokální průchodnosti vazeb. Kvantová dynamika vzniká jako emergentní popis interference kompatibilních strukturálních cest a amplitudová vrstva se objevuje jako reprezentace stabilních reverzibilních podsítí v jinak obecně ireverzibilní relační struktuře. Lineární a unitární evoluce amplitud vede v hladkém limitu ke Schrödingerově dynamice, zatímco požadavek lineární dynamiky ve všech směrech přirozeně vede k Diracově rovnici, spinorové struktuře a relativistické symetrii. Gauge interakce nejsou zavedeny ad hoc, ale vznikají jako důsledek lokální kompatibility fází. Gravitace je interpretována jako emergentní geometrický projev změn v lokální průchodnosti a organizaci koherence. Efektivní metrika vzniká jako makroskopické čtení lokální struktury vazeb a ve slabém gravitačním limitu reprodukuje známé fyzikální výsledky. Centrálním výsledkem práce je sjednocující variační princip, který spojuje kvantovou dynamiku, emergentní geometrii a jemnozrnnou strukturu reality prostřednictvím dodatečného Q-členu. Tento člen zachycuje odchylky od hladkého limitu a otevírá prostor pro popis extrémních režimů, jako jsou horizonty černých děr nebo raný vesmír. Tato práce představuje první část (QIFF I) širšího teoretického programu a definuje základní ontologický a matematický rámec, na kterém budou navazovat další práce zaměřené na konkrétní derivace, predikce a aplikace.

•Mar 21, 2026•0 citations

QIFF V – Od informace k realitě: projekční selekce a most mezi mikro a makro

Michal Baloun

QIFF V rozvíjí rámec Quantum Information Field Framework směrem od informace, koherence a amplitudové reprezentace k makroskopicky stabilní realitě. Práce navazuje na výsledek QIFF IV, kde byl uzavřen vztah mezi koherencí C a amplitudovým modulem |ψ|. Hlavním přínosem QIFF V je zavedení projekce P jako ztrátové, mnoho-na-jeden a obecně neinvertibilní selektivní čitelnosti reality. Práce formuluje klíčový vztah nekomutativnosti projekce a dynamiky: P(D(C)) ≠ D(P(C)) a následně popisuje makroskopickou stabilitu jako výsledek iterované projekční selekce: Cₙ₊₁ = P(D(Cₙ)) Makrorealita je v tomto rámci chápána nikoli jako prostý součet mikroskopických detailů, ale jako projekčně robustní výběr koherenčních struktur. Entropie a časový směr jsou interpretovány jako možné důsledky ztrátové projekční čitelnosti a posloupnosti stabilizovaných projekčních stavů.

•May 23, 2026•0 citations

QIFF IX — Relační rozhraní a rekurzivní hierarchie dynamických identit

Michal Baloun

QIFF IX rozšiřuje rámec Quantum Information Field Framework (QIFF) od projekční stability jednotlivé dynamické identity směrem k možné rekurzivní hierarchii dynamických identit. Hlavním novým prvkem práce je relační rozhraní R(Ψ), definované prostřednictvím dynamické nerozlišitelnosti mikrostavů vzhledem k přípustným interakcím vyšší úrovně. Pokud úplná interakce nerozlišuje mikrostavy náležející ke stejné třídě rozhraní, může být vyšší dynamika faktorizována přes redukovanou mapu F = G ∘ (R × R), aniž by další organizační úroveň potřebovala znát úplný mikrostav nižších identit. Práce dále odvozuje obecnou nerovnost propagace hierarchické chyby eₙ₊₁ ≤ λₙeₙ + εₙ, která odděluje přenos již existující odchylky od nové lokální chyby rozhraní. V minimálním rekurzivním modelu jsou stabilní nižší identity propojeny do vyššího relačního uzávěru s vlastní podmínkou existence, přičemž vyšší identita může zaniknout, i když její nižší komponenty nadále existují. Za dodatečného předpokladu rekurzivně realizovatelné tangenciální geometrie může vyšší identita získat vlastní strukturální dynamickou škálu a periodický vnitřní mód. Práce rovněž rozlišuje relační následnost, modelový evoluční parametr a fyzikální čas a interpretuje periodické vnitřní módy pouze jako kandidáty lokálních relačních hodin. QIFF IX neodvozuje fyzikální čas, časoprostorovou geometrii ani přímé kosmologické mapování. Formuluje však testovatelnou kosmologickou hypotézu wₐ ≠ 0 jako otevřený predikční program, jehož kvantitativní odvození z vnitřní dynamiky QIFF zůstává úkolem dalšího výzkumu.

•Aug 26, 2026•0 citations

QIFF IV – Od koherence k amplitudě: reprezentační uzávěr a experimentální corridor

Michal Baloun

QIFF IV je čtvrtou částí rámce Quantum Information Field Framework. Práce navazuje na QIFF III a soustředí se na přesně vymezený problém: uzavření prvního reprezentačního švu mezi QIFF koherencí C a amplitudovým modulem |ψ|. Hlavním výsledkem práce je odvození vztahu A(C)=C jako nutného prvního reprezentačního uzávěru v třídě lokálních, hladkých, invertibilních a reprezentačně věrných převodů mezi koherencí a amplitudovým modulem. Text ukazuje, že obecný nelineární převod C = F(R) při přepisu relativní křivosti koherence ∇²C / C generuje vedle členu ∇²R / R také dodatečný strukturální člen (∇R)² / R². Požadavek čistého prvního překladu proto vede k podmínce F′′(R)=0, lineárnímu uzávěru a po zavedení nulového pozadí a normalizace k výsledku A(C)=C. Práce dále zavádí experimentální corridor pro parametr možné koherenční odchylky ξ. Tento corridor není prezentován jako experimentální potvrzení, ale jako aparaturou podmíněný rámec rozlišitelnosti, zejména v interferenčních konfiguracích. Součástí práce jsou také minimální diagnostická kritéria kandidátního QIFF signálu: reprodukovatelnost, škálování s L / λ a geometrická vazba na amplitudové pole. QIFF IV neodvozuje celou dynamiku koherenčního pole C(x,t), neurčuje hodnotu ξ a neřeší projekční selekci, entropii ani směr času. Tyto otázky zůstávají otevřené pro další vývoj rámce QIFF.

•May 2, 2026•0 citations

Algebraic and State-Space Properties of Quantum Logics

Dominika Burešová

Tento text přispívá k teorii kvantových logik (algebraické teorii ortomodulárních uspořádaných množin). Kapitola 1 představuje základní pojmy kvantových teorií a jejich vztah s kvantovými logikami. Kapitola 2 formálně zavádí základní pojmy teorie kvantových logik. Kapitola 3 se zabývá algebraickým generováním ve svazových kvantových logikách. Jedním z výsledků je zjištění, že vlastnost lokální konečnosti umožňuje rozšiřování stavů. Poté je zkoumán kartézský součin lokálně konečných svazových kvantových logik. V kapitole 4 zkoumáme kvantové logiky dovolující zavedení pojmu symetrické diference. Hlavními dosaženými výsledky jsou nalezení příkladu neregulární kompatibility v těchto strukturách, důkaz rozšiřování ℤ2-stavů a konstrukce příkladu s malým stavovým prostorem a vysokým stupněm nekompatibility. V kapitole 5 opatříme Abbottovy algebry symetrickou diferencí (lze ji chápat jako operaci XOR). Ukazujeme, že Abbottovy algebry s operací XOR jsou kategoriálně ekvivalentní se svazovými kvantovými logikami se symetrickou diferencí. Dalším výsledkem je popis kompatibility a zavedení pojmu ∆-stav. Dále je podána zajímavá charakterizace Booleovy algebry v řeči symetrické diference. V kapitole 6 se ptáme, zda lze každou množinově reprezentovatelnou kvantovou logiku učinit isomorfní s množinově reprezentovatelnou kvantovou logikou, která dovoluje oddělování bodů. Na tuto otázku odpovídáme kladně pomocí zavedení vhodné ekvivalence a spojení s technikou Stoneovy reprezentace. V kapitole 7 shrhujeme hlavní výsledky práce.

•Aug 30, 2023•0 citations

Mechanismy synchronizace v kvantových markovovských procesech

Daniel Štěrba

Práce se zabývá otázkou synchronizace na qubitových sítích s markovskou evolucí. Seznamuje s formalismem kvantových markovských dynamických semigrup a představuje lindbladovskou dynamiku jako vhodný model pro studium vývoje a asymptotiky otevřených kvantových systémů. Pro systém dvou qubitů jsou nalezeny a klasifikovány veškeré možné evoluce v rámci studované dynamiky, které vynucují synchronizaci nebo phase-locking, a jsou popsány jejich atraktorové prostory. Je ukázáno, jak lze tyto objevené synchronizační mechanismy aplikovat na qubitové sítě, $n$-částicové systémy s bipartitními interakcemi. Dále je ukázáno, že v závislosti na konkrétním synchronizujícím lindbladovském operátoru evoluce buď zcela utlumí jednotlivé vlastní qubitové dynamiky, nebo synchronizuje libovolnou síť, jejíž interakční graf je alespoň slabě souvislý. Krom toho jsou studovány rozličné vlastnosti synchronizujících a phase-locking vynucujících evolučních zobrazení.

•Sep 12, 2020•0 citations
QIFF II rozšiřuje rámec Quantum Information Field Framework zavedením koherence jako základní dynamické veličiny určující vznik a stabilitu fyzikálních struktur. Zatímco standardní kvantová mechanika poskytuje vysoce přesný formální aparát, její klíčové prvky — amplituda, fáze a pravděpodobnost — jsou obvykle zaváděny axiomaticky bez vylepšeného dynamického vysvětlení. V této je koherence definována jako míra rovnováhy mezi návratností (rekurencí) a prací disperzí v dynamických systémech, což vede k existenci kritického prahu oddělujícího stabilní a nestabilní konfiguraci. Je ukázáno, že stabilní struktura vyžaduje nutně rekurentní dynamiku, která přirozeně vede ke vzniku cyklické organizace, lokální invertibility a grupové struktury. Z těchto vlastností se následně objevuje fáze jako reprezentace pozice v rámci rekurentní dynamiky a komplexní amplitudy jako kombinovaný popis koherence a fáze. V tomto rámci je interference reinterpretována jako důsledek kompatibility více rekurentních struktur, zatímco pravděpodobnost odpovídá míře dynamické stability. Schrödingerova rovnice je odvozena jako efektivní popis evoluce fáze ve stabilních režimech, nikoli jako základní postulát. Teorie dále identifikuje částice jako lokální maxima koherence a interpretuje interakce jako změny v poli koherence. Tím vzniká jednotný obraz reality, ve kterém je fyzikální realita chápána jako výběr dynamických stabilních konfigurací. Rámec zároveň formuluje testovatelnou predikci ve formě malých, avšak systematických odchylek od standardních interferenčních obrazců, což otevírá experimentální cestu k ověření.
Tato práce představuje rámec QIFF (Quantum Information Field Framework), ve kterém fyzikální realita není primárně založena na objektech, polích ani předem daném prostor-času, ale na fundamentální relační struktuře tvořené primárními vazbami a jejich kompozicí. Z této ontologické vrstvy, formálně popsané jako monoid vazeb, emergují stabilní komponenty interpretovatelné jako částice, objekty, prostorové vztahy, časové uspořádání a fyzikální zákony. V tomto rámci čas nevystupuje jako fundamentální veličina, ale jako interní orientace transformačních procesů v rámci koherentních struktur, zatímco prostor je chápán jako efektivní aproximace strukturální vzdálenosti a lokální průchodnosti vazeb. Kvantová dynamika vzniká jako emergentní popis interference kompatibilních strukturálních cest a amplitudová vrstva se objevuje jako reprezentace stabilních reverzibilních podsítí v jinak obecně ireverzibilní relační struktuře. Lineární a unitární evoluce amplitud vede v hladkém limitu ke Schrödingerově dynamice, zatímco požadavek lineární dynamiky ve všech směrech přirozeně vede k Diracově rovnici, spinorové struktuře a relativistické symetrii. Gauge interakce nejsou zavedeny ad hoc, ale vznikají jako důsledek lokální kompatibility fází. Gravitace je interpretována jako emergentní geometrický projev změn v lokální průchodnosti a organizaci koherence. Efektivní metrika vzniká jako makroskopické čtení lokální struktury vazeb a ve slabém gravitačním limitu reprodukuje známé fyzikální výsledky. Centrálním výsledkem práce je sjednocující variační princip, který spojuje kvantovou dynamiku, emergentní geometrii a jemnozrnnou strukturu reality prostřednictvím dodatečného Q-členu. Tento člen zachycuje odchylky od hladkého limitu a otevírá prostor pro popis extrémních režimů, jako jsou horizonty černých děr nebo raný vesmír. Tato práce představuje první část (QIFF I) širšího teoretického programu a definuje základní ontologický a matematický rámec, na kterém budou navazovat další práce zaměřené na konkrétní derivace, predikce a aplikace.
QIFF V rozvíjí rámec Quantum Information Field Framework směrem od informace, koherence a amplitudové reprezentace k makroskopicky stabilní realitě. Práce navazuje na výsledek QIFF IV, kde byl uzavřen vztah mezi koherencí C a amplitudovým modulem |ψ|. Hlavním přínosem QIFF V je zavedení projekce P jako ztrátové, mnoho-na-jeden a obecně neinvertibilní selektivní čitelnosti reality. Práce formuluje klíčový vztah nekomutativnosti projekce a dynamiky: P(D(C)) ≠ D(P(C)) a následně popisuje makroskopickou stabilitu jako výsledek iterované projekční selekce: Cₙ₊₁ = P(D(Cₙ)) Makrorealita je v tomto rámci chápána nikoli jako prostý součet mikroskopických detailů, ale jako projekčně robustní výběr koherenčních struktur. Entropie a časový směr jsou interpretovány jako možné důsledky ztrátové projekční čitelnosti a posloupnosti stabilizovaných projekčních stavů.
QIFF IX rozšiřuje rámec Quantum Information Field Framework (QIFF) od projekční stability jednotlivé dynamické identity směrem k možné rekurzivní hierarchii dynamických identit. Hlavním novým prvkem práce je relační rozhraní R(Ψ), definované prostřednictvím dynamické nerozlišitelnosti mikrostavů vzhledem k přípustným interakcím vyšší úrovně. Pokud úplná interakce nerozlišuje mikrostavy náležející ke stejné třídě rozhraní, může být vyšší dynamika faktorizována přes redukovanou mapu F = G ∘ (R × R), aniž by další organizační úroveň potřebovala znát úplný mikrostav nižších identit. Práce dále odvozuje obecnou nerovnost propagace hierarchické chyby eₙ₊₁ ≤ λₙeₙ + εₙ, která odděluje přenos již existující odchylky od nové lokální chyby rozhraní. V minimálním rekurzivním modelu jsou stabilní nižší identity propojeny do vyššího relačního uzávěru s vlastní podmínkou existence, přičemž vyšší identita může zaniknout, i když její nižší komponenty nadále existují. Za dodatečného předpokladu rekurzivně realizovatelné tangenciální geometrie může vyšší identita získat vlastní strukturální dynamickou škálu a periodický vnitřní mód. Práce rovněž rozlišuje relační následnost, modelový evoluční parametr a fyzikální čas a interpretuje periodické vnitřní módy pouze jako kandidáty lokálních relačních hodin. QIFF IX neodvozuje fyzikální čas, časoprostorovou geometrii ani přímé kosmologické mapování. Formuluje však testovatelnou kosmologickou hypotézu wₐ ≠ 0 jako otevřený predikční program, jehož kvantitativní odvození z vnitřní dynamiky QIFF zůstává úkolem dalšího výzkumu.
QIFF IV je čtvrtou částí rámce Quantum Information Field Framework. Práce navazuje na QIFF III a soustředí se na přesně vymezený problém: uzavření prvního reprezentačního švu mezi QIFF koherencí C a amplitudovým modulem |ψ|. Hlavním výsledkem práce je odvození vztahu A(C)=C jako nutného prvního reprezentačního uzávěru v třídě lokálních, hladkých, invertibilních a reprezentačně věrných převodů mezi koherencí a amplitudovým modulem. Text ukazuje, že obecný nelineární převod C = F(R) při přepisu relativní křivosti koherence ∇²C / C generuje vedle členu ∇²R / R také dodatečný strukturální člen (∇R)² / R². Požadavek čistého prvního překladu proto vede k podmínce F′′(R)=0, lineárnímu uzávěru a po zavedení nulového pozadí a normalizace k výsledku A(C)=C. Práce dále zavádí experimentální corridor pro parametr možné koherenční odchylky ξ. Tento corridor není prezentován jako experimentální potvrzení, ale jako aparaturou podmíněný rámec rozlišitelnosti, zejména v interferenčních konfiguracích. Součástí práce jsou také minimální diagnostická kritéria kandidátního QIFF signálu: reprodukovatelnost, škálování s L / λ a geometrická vazba na amplitudové pole. QIFF IV neodvozuje celou dynamiku koherenčního pole C(x,t), neurčuje hodnotu ξ a neřeší projekční selekci, entropii ani směr času. Tyto otázky zůstávají otevřené pro další vývoj rámce QIFF.
Tento text přispívá k teorii kvantových logik (algebraické teorii ortomodulárních uspořádaných množin). Kapitola 1 představuje základní pojmy kvantových teorií a jejich vztah s kvantovými logikami. Kapitola 2 formálně zavádí základní pojmy teorie kvantových logik. Kapitola 3 se zabývá algebraickým generováním ve svazových kvantových logikách. Jedním z výsledků je zjištění, že vlastnost lokální konečnosti umožňuje rozšiřování stavů. Poté je zkoumán kartézský součin lokálně konečných svazových kvantových logik. V kapitole 4 zkoumáme kvantové logiky dovolující zavedení pojmu symetrické diference. Hlavními dosaženými výsledky jsou nalezení příkladu neregulární kompatibility v těchto strukturách, důkaz rozšiřování ℤ2-stavů a konstrukce příkladu s malým stavovým prostorem a vysokým stupněm nekompatibility. V kapitole 5 opatříme Abbottovy algebry symetrickou diferencí (lze ji chápat jako operaci XOR). Ukazujeme, že Abbottovy algebry s operací XOR jsou kategoriálně ekvivalentní se svazovými kvantovými logikami se symetrickou diferencí. Dalším výsledkem je popis kompatibility a zavedení pojmu ∆-stav. Dále je podána zajímavá charakterizace Booleovy algebry v řeči symetrické diference. V kapitole 6 se ptáme, zda lze každou množinově reprezentovatelnou kvantovou logiku učinit isomorfní s množinově reprezentovatelnou kvantovou logikou, která dovoluje oddělování bodů. Na tuto otázku odpovídáme kladně pomocí zavedení vhodné ekvivalence a spojení s technikou Stoneovy reprezentace. V kapitole 7 shrhujeme hlavní výsledky práce.
Práce se zabývá otázkou synchronizace na qubitových sítích s markovskou evolucí. Seznamuje s formalismem kvantových markovských dynamických semigrup a představuje lindbladovskou dynamiku jako vhodný model pro studium vývoje a asymptotiky otevřených kvantových systémů. Pro systém dvou qubitů jsou nalezeny a klasifikovány veškeré možné evoluce v rámci studované dynamiky, které vynucují synchronizaci nebo phase-locking, a jsou popsány jejich atraktorové prostory. Je ukázáno, jak lze tyto objevené synchronizační mechanismy aplikovat na qubitové sítě, nnn-částicové systémy s bipartitními interakcemi. Dále je ukázáno, že v závislosti na konkrétním synchronizujícím lindbladovském operátoru evoluce buď zcela utlumí jednotlivé vlastní qubitové dynamiky, nebo synchronizuje libovolnou síť, jejíž interakční graf je alespoň slabě souvislý. Krom toho jsou studovány rozličné vlastnosti synchronizujících a phase-locking vynucujících evolučních zobrazení.